Nemám jasný názor na to, jestli mít (a když, tak v jaké přesně podobě) jednotnou přijímací zkoušku na střední školu. Jsou tam části, které můžou při dobrém provedení dávat smysl, ale také obrovská rizika, když se to udělá špatně.
Co mi přijde jako mnohem jednoznačnější otázka, je jakým způsobem se na střední školy podávají přihlášky a jak je „designovaný“ systém pro přihlášení (omezení počtu přihlášek, jak se nakládá s neobsazenými místy, situace těch, co neuspějí).
Systém, kdy je nyní omezen počet přihlášek, nutně vede ke ztrátám potenciálu žáků. Někteří ze strachu, aby se dostali, podají přihlášky málo ambiciózně, jiní přecení své síly, přestřelí a skončí mimo (pod) svou úroveň vloh a předpokladů pro studium.
Přitom v tomhle by centralizace mohla pomoci k podstatnému zlepšení situace. Návrh možného designu přihlašování a výběru středních škol ze strany uchazečů navrhl (mimo jiné) Daniel Münich už v roce 2010. Uchazeči by si prostě do centrálního systému navolili pořadí středních škol (teoreticky neomezené množství) a pak by na ně dělali přijímačky (ať již v podobě jednotné zkoušky, nebo zkoušky čistě na dané škole). A na základě dodaného pořadí ze všech škol by (známý a ověřený = open source) algoritmus přiřadil žáky na školy co nejvýše v jejich preferencích, na které jim jejich výsledky stačí.
Když přemýšlím nad nevýhodami, tak mě napadá jen to, že takovýto systém by maximalizoval splnění přání uchazečů a tedy snad i potenciálu těch konkrétních žáků. Vedlo by to ale pravděpodobně k tomu, že na žádanější školy by se hlásilo více uchazečů a tedy byli výběrovější. Poklesl by počet „lepších žáků na méně žádaných středních školách“.
To je ale za mě osobně cena, kterou jsem ochoten platit za to, že ubude spousta nervů žákům v deváté třídě a jejich rodičům a ve výsledku mnohým z žáků pomůže na školu jejich volby. Na rozdíl od základek, kde předčasné sortování žáků vnímám společensky jako nežádoucí jev.
Jan Kříž 