TLDR – Běžte volit, volte podle svého nejlepšího úsudku a kroužkujte ty kandidáty, které znáte a kterým důvěřujete. Já budu volit koalici Pirátů a STAN, protože jsem ji vyhodnotil jako nejlepší volbu pro mě i pro moji představu fungující a férové společnosti.
——
Budu volit a kroužkovat hlavně Piráty, protože chci, aby se šířila mentalita, že na problémy se hledá přijatelné řešení, bez ohledu na to, jestli ho někdo má za pravicové nebo za levicové. Chci, aby se změny děly směrem k otevřenosti, přestože se někdo bojí, že když mu bude vidět pod ruce a možná se přijde se na jeho chyby (myslím takové, kde nebyla zlodějina ani zlá vůle) – ta obava s chyb a selhání – a očekávání trestu je strašná. Chci, aby moderní školství právě tuhle obavu z chyb už na další generace nepřenášelo a naopak pomáhalo dospět zodpovědným a sebevědomým lidem, kteří se uplatní v budoucí společnosti. Chci, aby společnost byla vstřícnější k ženám a rodinám s dětmi. Chci, aby ochrana přírody a ochrana životního prostředí nebyly pouze plané sliby, ale aby je brali vážně politici a příslušné instituce dobře fungovaly. Chci poslance, kteří nelžou. Chci poslance, kteří budou myslet na ekonomickou prosperitu a udržitelnost – pro budoucí generace pracujících i důchodců a nebudou nadřazovat ideologické poučky nad realitu. Chci ve sněmovně pracovité poslance, kteří mě budou konstruktivně zastupovat, ať již skončí ve vládní koalici nebo v opozici. Chci poslance, na které se můžu obrátit a probrat s nimi své náměty a kteří budou schopní porozumět složitostem dnešního světa. Chci, abych se státem v osobním životě musel interagovat co nejméně a pokud možno čistě digitálně (samozřejmě chci, aby byla zachována i “papírová” možnost s osobní návštěvou u úředníka pro ty, co to mají jinak). Chci, takové poslance, kteří budou myslet i na ty odlehlejší regiony Česka. Chci poslance, kteří budou mít na paměti soudržnost společnosti, ať již by mělo jít o rozevírání nůžek co do regionu, částí společnosti nebo jakkoli jinak. Chci poslance, kteří budou chtít budoucnost Česka v západoevropském kulturním okruhu (a jeho institucí, jako třeba EU) s důvěrou v lidi, s ochranou lidských práv a svobod. Chci poslance, kteří nepodporují ani kvůli penězům nespolupracují s režimy států, které porušují lidská práva a utlačují své občany (Rusko, Bělorusko, Čína…).
Chci toho ještě hodně a vím, že žádná strana (koalice, hnutí) není dokonalé a nenaplní vše, co chci. Ale politiku sleduji dost podrobně a dost dlouho. A přes všechny chyby a ne zcela ideální jednotlivce, zdaleka nejlepší volbou pro mě je v letošních sněmovních volbách koalice Pirátů a STAN. Naprostá většina bodů se dá nějak ozdrojovat, ale různá hodnocení se válí na webu všude možně (od žebříčků transparentnosti, podpory protikorupční legislativy až po hodnocení programů v různých oblastech). Ale to vše najdete, pokud vás zajímá. Pokud jste se rozhodli tenhle dlouhý text číst, tak stejně to jediné a hlavní, co vám můžu nabídnout je svoje rozhodnutí a svůj pohled na věc, který můžete vzít v potaz, pokud mi důvěřujete.
Jo, pak je taky něco, co nechci. To znáte – Babiš ve střetu zájmů se svým mediálním impériem a “dolující” zisky z českého státu, KSČM ve sněmovně, Tomio Okamura jako člen vládní poslanecké většiny…
Ještě krátce a přízemně k volebnímu procesu a ostatním volebním lístkům
Zelení – tvrdí, že mají (racionálně) nejlepší program a mně osobně skutečně z velké části sedí. Ale nezbývá jim, než nabádat k emotivní volbě “srdcem”. Je pravda, že po změně volebního systému na poměrnější se odstranilo znevýhodnění malých stran, takže byla oslabena motivace volit větší stranu, abych za svůj hlas dostal „větší zlomek mandátu“ (na čemž minule vydělalo Babišova ANO). Každopádně hlas pro stranu pod 5 % prostě propadne, co do výpočtu rozdělení mandátů mezi strany. Zelení jsou letos (i jako důsledek minulých voleb, kdy ještě se Stropnickým nedosáhli na žádné peníze z voleb) velmi “chudí” a tedy neviditelní, nejsou ve většině debat (možná nespravedlivě, ale prostě nejsou), takže mi jako vhodnější podpora zelených myšlenek přijde poslání peněz Zeleným a volba taková, aby 100 % mého hlasu šlo těm, kteří mi jsou minimálně stejně blízcí nebo možná i bližší a ve sněmovně skoro jistě budou. Ale i tak, volba Zelených je volbou dobrou. Navíc každý hlas zvýší o něco laťku pro 5 % všech hlasů. Která se letos může týkat třeba KSČM a Přísahy – a ty pokud zůstanou mimo sněmovnu, tak to bude jedině dobře.
SPOLU – pro to hlavní – aby po volbách nemohla vzniknout extra špatná většina kolem Babiše (koalice “marnění času a destrukce institucí”, pokud ne nic horšího) je SPOLU zásadním článkem. Přeji si, aby spolu s Piráty a Starosty dosáhli na většinu. Ale volba samotné koalice je pro mě z mnoha důvodů hodně problematická. ODS je přes zlepšení stále hodně stranou různých lokálních kmotrů (což je v mnoha stranách, ale ODS, zmenšující se ČSSD a “lokální úroveň” ANO jsou v tom dle mého hodnocení nejhorší), při posledním fakt důležitém hlasování nadřadila ideologickou poučku “snížení daní je vždy dobré” nad byť jen trochu racionální zhodnocení reality (vtipné bylo, jak je “zaklínal” při nočním hlasování Kalousek, ať to nedělají). ODS je strana, o které jsem si dříve myslel, že když už nic jiného, tak je erudovaná v ekonomických otázkách. Ale dlouhodobé působení pana Skopečka jako ekonomického experta ODS, který zvládá prezentovat jen dogmatické myšlenky na úrovni středoškolské ekonomie (představuje si to jako Hurvínek válku), vedlo ke ztrátě i této iluze. A ještě si ho celé SPOLU dá na první místo kandidátky ve středních Čechách a nikdo mu neoponuje. Celkově je program a ekonomické představy koalice SPOLU dost odtržené od reality a líbí se mi, jak je Dan Prokop nazval “populismus pro bohatší” (slib snižování daní a zároveň snižování zadlužení státu je v současné situaci prostě nesmysl). SPOLU se ale kampaň daří v tom, že kvůli své různorodosti (tří stran) se skončilo ve většině témat u nekonkrétních programových hesel a došlo k potlačení problematických skupin (jako třeba upozadění protievropského křídla ODS – díky za to, jen tedy aby to vydrželo, podezření, že to je jen na kampaň je silné).
Dlouhodobé působení mnohých poslanců a senátorů ODS proti ochraně životního prostředí nepřebije jakákoli volební kampaň, ve které se slibují hory s horákama. V tomto ohledu zamrzí, že ani u TOP09 v Praze se ani na kandidátku nedostal Jakub Hruška, který se snaží skutečně chránit životní prostředí. A pak čistě kulturně – sňatky pro všechny chápu, že se někomu nelíbí. Ale to, že lidovci stojí v centru toho, že český stát dlouhodobě nastavuje daně tak, že je nejvíc podporován model “muž vydělává a žena s (pokud možno hodně) dětmi dlouho doma”, je z mého pohledu fakt špatně. Na “tradičním” modelu rodinného soužití není nic špatného. Ale neměl by být tak moc zvýhodňován státem.
Na kandidátce SPOLU jsou každopádně i zajímaví lidé, které bych ve sněmovně rád měl. Mezi ně patří (a kdyby jim někdo z těch, co nakonec SPOLU budou volit chtěl dát kroužek, tak budu rád): Hayato Okamura v Praze, Martin Kupka a Jan Jakob ve středních Čechách, Jindřich Vobořil na jižní Moravě.
Přísaha – jakákoliv strana/hnutí jednoho muže není nikdy dobře. Prosím, Šlachtu nevolte.
ČSSD – to je spíše smutný příběh, který vrcholí dost nehezkým sestavováním kandidátek. Ta strana potřebuje restart – a nevím, jestli na to bude mít kapacitu, pokud se dostane do sněmovny a tam bude jazýček na vahách. Ale Maláčová u metra mi tvrdila, že pokud se do sněmovny nedostanou, tak to ta strana nepřežije. Tak nevím, hezké to nebude asi v žádném případě.
P.S. – pár bodů pro opakování, proč je Babiš jako premiér skutečně špatně:
- Promarněný čas na rozvoj státu. To je to nejhorší. Pod Babišem nechtějí a nemůžou působit skuteční odborníci, kteří mají jako prioritu dobrou správu a rozvoj státu. Vždy totiž narazí na Babišovy zájmy a stanou se oběťmi jeho personální politiky (zůstávají jen ti, co na slovo poslouchají Babiše). Ve výsledku už Babiš není ani schopen nacházet lidi na ministry (viz neexistující ministr dopravy, obtížné hledání ministrů zdravotnictví…).
- Únos státu a rozložení jeho institucí. Ty instituce, které se nějak dostávají do křížku se zájmy Babišových firem, se stávají nefunkčními, nebo minimálně poloslepými a neochotnými vykonávat svoji agendu směrem k Babišovi. Příkladem budiž Česká inspekce životního prostředí. Nevím, kdo otrávil Bečvu. Ale to, že ČIŽP nedokázala včas odebrat vzorky tam, kde to bylo nejvíce potřeba a že tam zrovna je chemička ve vlastnictví Babiše, to ukazuje, jak stát kvůli Babišovi nefunguje.
- Ohromný střet zájmů Babiše. Když se domlouvá rozpočet EU, tak hájí zájmy Česka nebo zájmy svých firem? I kdyby hájil zájmy Česka (podle rozhodnutí a hlasování tomu tak není), tak zůstává pochybnost, která se stává základem /jednoho z) rozdělení společnosti. Babiš tomu pak napomáhá, protože dělá vše uvedené v bodech níže.
- Babiš se nestydí lhát. Lže pravidelně. V tomhle bodu mi nejde o to, že se snaží obcházet pravidla (třeba u Čapího hnízda), ale o prostý fakt, že je schopen na zdraví svých dětí přísahat a přitom pronášet lež. Lži v kampani pak už jsou jen standardem, na který si zvykl.
- Ohromná deformace politicko-mediálního prostředí. Politik by nikdy neměl vlastnit velký mediální dům. Jaho média se pak opět stávají centrem pochybností a tedy přispívají k tomu, že lidé přestávají věřit věcem okolo. To by platilo, i kdyby se Babišem vlastněná média snažila o férové výstupy. Bohužel se ale opakovaně ukazuje, že média vlastněná Babišem se o férovost nesnaží.
- Programové strašení a rozdělování společnosti. Ono to vyplývá ze tří předchozích bodů, ale vypíchnu – místo aby Babiš jako premiér (nejmocnější představitel státu) se snažil společnost spojit a stát se státníkem, tak vyhledává témata, která rozdělují společnost a z malinkatého komára (uprchlíci do Česka nechtějí, nikdy jich tu nebylo víc než pár desítek a v dohledné době se to nezmění) udělá ohromné strašidlo a lživě ho přiřkne oponentům. A to tak, že se snaží vystrašit lidi. Protože ten, kdo se bojí, tak snadno zapomene na jiné emoce, natož na rozumné posouzení situace.
- Nadřazení zisku Babišových firem nad zájmy dobré správy země, zejména životního prostředí a krajiny. Velké lány řepky, povinné přimíchávání biopaliv do benzínu (EU to dávno chtěla zrušit, ale v Česku poslanci ANO stále navrhují zvýšení podílu biosložky – náhodou na ní vydělávají firmy Babiše…), podpora agrochemického komplexu (příliš mnoho chemie, méně života v krajině), to vše ve výsledku vede ke zhoršování životního prostředí a ničení půdy a krajiny.
- Nedobrý podnikatelský příběh Babiše, kdy Babišovo impérium rostlo díky nekalým převzetím firem konkurentům. Sice nebylo nikdy dokázáno trestné jednání, ale těch ošklivých příběhů a lidských tragédií ostatních podnikatelů, kteří se dostali do hledáčku Babiše, zdokumentovala nezávislá média spoustu.
- Na nižších úrovních nechává volnou ruku kmotrům. Nejviditelnější je Faltýnek, který pro Babiše “zařizuje” sněmovnu, takže je pro Babiše nenahraditelný. V lokálních strukturách pak Faltýnek a další prostě převzali různé modely zlodějin, které před tím provozovala hlavně (ale nejen) ODS a ČSSD. Není náhodou, že velkou část členů ANO tvoří bývalí straníci právě těchto dvou stran…
- Je pokrytec. Tvrdí, že se snaží bojovat s daňovými úniky, ale sám využije příležitosti – stále má příjem vyšší desítky milionů Kč ročně z korunových dluhopisů, z nichž platí přesně 0 Kč na daních. Snaží se bojovat s daňovými ráji, ale využívá je pro své transakce a nákup svých nemovitostí v cizině. Oboje možná není trestné (možná, ve skutečnosti nevíme), ale ukazuje to, že se Babiš snaží vydělat bez ohledu na dopad na společnost a skrýt své majetky a záměry. Ve svých firmách (se zapojením Čapího hnízda) přelévá zisky a “daňově optimalizuje”, aby nemusel platit daně. Přičemž ty optimalizace se pohybují na hraně a dost možná i za hranou zákona (proto je stále vyšetřován policií).
- A bonusový bod – Babiš ovládá své hnutí ANO – jde o hnutí jednoho muže – ten hnutí financuje a doslova vlastní (třeba značka/logo hnutí si Babiš zaregistroval na sebe jako osobu – fungování bez něj by bylo pro “politické hnutí ANO” prakticky nemožné. Ať již Babiš udělá cokoli, nemůže se členská základna demokraticky rozhodnout ho vyměnit a pokračovat dál – bez Babiše by hnutí přestalo okamžitě fungovat. Proto de facto nejde o vnitřně demokratický subjekt a to samo o sobě je nebezpečné.
Jan Kříž 