Migrace a motivace

Zachraňování migrantů ve středozemním moři prý může motivovat další, aby se vydávali na cestu (a na lodě).

Stejně tak teroristy prý může motivovat to, že budeme o teroristech mluvit a bát se jich.

Obě tvrzení jsou hodně zjednodušující – ale mají podobné jádro, které je obvykle zastáváno opačnými skupinami lidí. Zhruba “nedělejme něco přirozeného, abychom zabránili něčemu špatnému v budoucnosti”.

Bylo by fajn, aby si to obě skupiny uvědomily, když budou vstupovat do diskuse.

Když jde člověk po podstatě, tak je situace mnohem složitější. Co se týká současné migrace z Afriky přes středozemní moře, tak v rámci ní skutečně je jen malá část válečných/humanitárních uprchlíků (z druhé strany – stále tam je skupina, která má právo na azyl). Většina migrantů jde za lepším. Jejich motivací je pravděpodobně zejména:

• Sen o snadném životě v Evropě – často nereálné představy
• Neutěšené situace u nich doma (zejména malá životní perspektiva – ve zkorumpovaných, chudých a nesvobodných státech/společnostech)
• Informace od převaděčů a mafiánů, kteří na migraci vydělávají

Nemyslím, že se k potenciálním migrantům příliš dostávají informace o míře úspěšnosti záchraných misí na moři (a natož aby podle nich upravili své plány).

Přesto – záchrané mise na moři můžou usnadňovat práci pašerákům – za předpokladu, že je jejich zájem, aby se migranti ve zdraví dostali do Evropy. O čemž trochu pochybuji. Přesto všechno určitý vliv na zvýšení motivace k migraci tu být může.

Co ale s tím?

Vycházím z toho, že cílem je dostat migraci pod kontrolu a snížit o něco počty migrantů. Ten cíl je potřeba vzhledem k situaci v Evropě a náladám mezi lidmi.

Zde si představte nějaký odkaz na etiku odpovědnosti, hlášku o tom, že nikdo nemůže být nucen pomáhat za cenu svého sebezničení (to, nakolik je to pravda je celkem jedno, realita je taková, že migraci je potřeba dostat pod kontrolu, aby evropská společnost neimplodovala). Jinak řečeno – odmítám teorie o nějakém plánovaném pokusu proměnit populačně Evropu, které se objevují mezi konspirátory.

Řešení musí skutečně začít ve zdrojových oblastech (nyní zejména západní a střední Afrika). Zatím se o tom spíše mluví. Řešení se musí skládat z více dílčích kroků:

• Informační kampaň – jaký je (není) život v Evropě (snížení očekávání, sebrat monopol na informace pašerákům, co naslibují cokoli). A to fungujícími metodami v místní realitě (např. hudebními videoklipy – na to téma viz rozhovor s nigerijským sociálním pracovníkem)
• Boj proti pašerákům – všude, ale zejména ve zdrojových oblastech (reálně znamená  spolupráci s místními autoritami a jejich motivování k akci)
• Zajištění legálních cest, jak se dostat do Evropy. A to jak těm, kteří mají právo na azyl z humanitárních důvodů, tak i určitému počtu “šťastných” – tedy nějakou formou migrační loterie. Aby i poslední chudák měl nějakou šanci, že se na něj usměje štěstí a bude moci legálně do Evropy. Pokud by jeho šance byla nula, tak zbývá jen to zkusit s pašeráky (a to nechceme).
• Zrychlit a zefektivnit návraty těch, co nemají právo na to zůstat v Evropě a dorazili bez náležitého povolení – to v praxi znamená vyjednat (~zaplatit) vládám zdrojových států, aby spolupracovaly při identifikaci migrantů a jejich návratech – a částečně přitvrdit režim u těch migrantů, kteří čekají (v Evropě) na návrat
• Dlouhodobě podpořit rozvoj zdrojových oblastí, aby zdejší komunity poskytovaly dostatečnou perspektivu svým mladým (ale to už je další dlouhá otázka na vztahu rozvojové pomoci, investic, globalizace, kapitalismu, korupce…). K tomu je třeba si ale i uvědomit, že ti nejchudší nemigrují – to až ti vzdělanější a bohatší, co tuší, že v Evropě je lépe a seženou peníze na pašeráky. Zde stejně jako jinde je ale potřeba vážit, co je efektivní způsob snahy o dobrou (bezpečnou, bohabojnou) společnost. Přílišné zaměření na zabránění migraci v krátkodobém měřítku může přinést problémy ve středně- a dlouho- dobém horizontu, viz článek od AMO.

No a k tomu bude dobré stále zachraňovat lidi z moře. Čistě protože jsme lidi a v naší svobodné společnosti si ceníme lidského života. Protože se nechceme se dostávat dolů na úroveň některých společností, odkud lidi utíkají.

Hezký text, ve kterém se objevují obdobné myšlenky jako ty moje (nejsou moje, vše jsem stejně někde četl) vyšel v Respektu.

Terorismus v médiích

Tady to vidím jednodušeji – o všem je nutné mluvit – ale zodpovědně, v klidu a vyhnout se vyvolávání zbytečného strachu. Pokud se někde něco stane, tak tak informovat, uvést všechny podrobnosti. Ale vyhnout se glorifikaci teroristů. Stačí informace ve večerních zprávách, nemusí být kvůli každému útoku s několika mrtvými hned extra živé celodenní zpravodajství.