V roce 2016 prošla novela vysokoškolského zákona, která mimo jiné překopala systém akreditací. Aniž bych se pouštěl do detailů (možná posléze v diskusi), výsledkem je, že všechny studijní programy se musí do tří let nově akreditovat – podle nových pravidel.
Vzhledem k napjatému harmonogramu je fakticky nutné už v roce 2017 mít jasno, jak mají nové akreditace vypadat.
Právě nyní je podle mého nejlepší čas na diskusi o tom, jak chce fakulta své studijní programy koncipovat a nastavit. Mám silný pocit (podpořený osobní zkušeností), že tak, jak se to letos nastaví, tak to bude minimálně dalších 10 let fungovat. Přišlo by mi jako nehorázná škoda a promarněná příležitost, kdyby se o budoucnosti vzdělávací činnosti na fakultě nevedla dostatečná a otevřená diskuse. Čímž myslím především zapojení většiny vyučujících, včetně doktorandů a dalších aktivních lidí se zkušenostmi se současným stavem. To vše samozřejmě pod vedením garantů. Otevřenost diskuse je však základem.
Dále se budu zabývat pouze vzděláváním na geografické sekci (případně přesahům do příbuzných studijních oborů). Tento apel na otevřenou koncepční diskusi však cílím obecně na celou fakultu.
Studium geografie dnes
Studijní programy a obory (nově budou existovat jen programy) na geografické sekci v posledních letech velmi narostly co do počtu. Zejména na úrovni bakalářského stupně v tomto vidím problém. Jednak za obecně největší devizu geografie považuji její široký záběr, který se v mnoha specializovaných oborech jaksi ztrácí. Z druhé strany vede velký počet oborů k problémům organizačním – s rozvrhováním učeben, s vytížením učitelů, se vznikem více či méně podobných, leč ”formálně odlišných” předmětů. Z pohledu studentů zde vzniká nutnost si před nástupem na VŠ vybrat obor – což vede k častějším “restartům” studia po roce či dvou. Deklarovanými výhodami bylo:
1. nalákání více uchazečů na “sexy název” a “možnost vybrat si jen to, co chci” (jinými slovy – zbavení se nutnosti obecného “širokého” základu). Toto je velmi diskutabilní a reálná data o vývoji počtu přihlášených takový výsledek jasně nepodporují. Přesněji řečeno – nikdy nebyla zpracována dobrá analýza, která by toto potvrdila. Zbývají dojmy z pohledu na data – a můj dojem je, že toto na geografii (v bakalářském stupni) nefunguje.
2. některé obory byly v poslední době společné mezi několika pracovišti. To považuji za velmi žádoucí. Přesto, pokud takové oborů je mnoho, tak trpí stejnými problémy. Domnívám se, že prakticky všechny obory na PřF by měly těžit z možnosti spolupráce napříč katedrami a sekcemi. Dokonce bych se nebál více do studijních plánů zapojovat i jiné fakulty (třeba jen doporučenými volitelnými předměty)
Zbývají nevyřčené “zlé” důvody – pro poctivost diskuse je uvedu a budu jen rád, když je všichni vyvrátí. A to ambice některých akademiků mít “svůj” obor, být garantem – a tedy důležitou součástí pracoviště. Případně mít své povinné předměty. A být tak nepostradatelný. Mnoho oborů tak generuje potřebu mnoha nenahraditelných akademiků. Což vede k nižší dynamice oboru. Nejsem zastáncem vekých a radikálních změn, přesto si myslím, že více dynamiky by albertovské geografii prospělo.
Možnosti budoucího uspořádání
V případě navazujících magisterských programů mi jejich užší vymezení a tedy vyšší počet dává smysl. Zaměřím se tak na možnosti změn bakalářského studia geografie a to v kontextu Studijního a zkušebního řádu UK, který bude účinný od 1. 10. 2017. Rád bych představil některé možnosti a instrumenty, aby bylo patrné, co vše “předpisy” umožňují. Věřím, že tak diskuse nebude zbytečně omezená na současný model na geografické sekci. Inspiraci jsem čerpal i z jiných fakult.
V rámci nového legislativního prostředí budou akreditované pouze programy. Nyní jsou akreditace dvoustupňové – programy se můžou dělit na obory. Již nyní je jasné, že záměrem a snahou jak nového Národního akreditačního úřadu, tak vedení UK je, aby NEDOŠLO k překlopení současných oborů (tedy nyní: Geografie kartografie, Fyzická geografie a geoinformatika, Sociální geografie a geoinformatika, Vědy o Zemi, Povrchová a podzemní voda, Demografie – ekonomie, Demografie – sociální geografie, Demografie – sociologie) na nové programy (čímž by velmi narostl počet programů). Je však v posledku na fakultách – garantech a děkanech, jaké řešení bude zvoleno.
Studijní a zkušební řád UK však zná i takzvané specializace. Bylo tomu tak i dříve a je tomu tak i nyní – narozdíl od oborů – ty legislativně neexistují a nelze je tedy nijak vytvářet na úrovni fakulty.
Specializace umožňuje jeden studijní program rozdělit na různé vzdělávací směry. Specializace může být definována různými skupinami povinně volitelných (PV) předmětů. Naopak povinné předměty se vážou vždy k celému programu.
Přičemž vhodným nastavením počtu kreditů a dělením na skupiny PV lze dosáhnout prakticky toho, že pro danou specializaci bude nějaký předmět prakticky povinný, ale pro jinou specializaci povinný není.
Vlastností specializací je to, že si je student volí během studia – typicky po prvním roce, ale fakulta si to může stanovit odlišně. Je také možné, aby fakulta zakázala či povolila změnu specializace.
Specializace může být tím “sexy” názvem, který je propagován směrem k uchazečům a je posléze vytištěn i na diplomu. Zároveň umožní studentům volbu až ve chvíli, kdy se alespoň bazálně seznámi s různými směry geografie. Při vhodném nastavení pak ty od počátku vyhraněné uchazeče nestaví před nutnost absolvovat celého “všeobecného” bakaláře.
Cesta vpřed pro geografii
Navrhuji, aby vznikl jeden geografický bakalářský program (minimálně za ge-ka, fyzickou, resp. a sociální geografii a geoinformatiku). Ten měl několik základních povinných předmětů – tak, aby se všechny vešly do 1. ročníku (ale nezaplnily ho zcela, navrhuji cca 30 kreditů). K tomu mě vede pozorování biologického modulového systému – který je v mnohém dobrý. Přijde mi ale, že určitá porce povinných předmětů je pro studium dobrá. A to ze dvou důvodů – jednak získání základního přehledu a základů vědecké práce (typicky povědomí o statistice) a druhak efekt socializační.
Dále navrhuji, aby většina předmětů byla povinně volitelných (navrhuji cca 90 kreditů), rozdělených na více skupin. A právě výběrem specializace by se stanovil počet kreditů, které má student z dané skupiny získat. Větší část než dnes by pak byla ponechána na předměty volitelné – ideálně tak, aby bylo ve třetím ročníku možné účastnit se zahraničního pobytu (typicky Erasmus) nebo se věnovat své úzké specializaci, pokud má někdo zájem.
Takové uspořádání dává větší důraz na zodpovědnost studenta, jeho volbu (povinně) volitelných předmětů. Zároveň ale umožňuje přizpůsobit si studium pro svůj konkrétní zájem a směřování. Zejména u akademické geografie, kde neexistuje jedno typické povolání, kam absolventi směřují, je možnost pestré volby důležitá!
Věřím také, že navržený model přinese i praktické výhody pro fakultu. Marketingový potenciál navrženého řešení vydím jako větší než současného stavu (půjde propagovat sexy specializace, ale zároveň i odložení volby a možnost větší personifikace studijního plánu), může zjednoduššit systém mnoha formálně jiných ale fakticky obdobných předmětů. Umožní snazší vytváření nových volitelných a povinně volitelných předmětů. Snížením počtu povinných předmětů pak v některých případech může vést k větší konkurenci mezi předměty – a tedy zvýšení kvality vzdělávací činnosti.
Jako nejdůležitější mi ale příjde – nyní, když je šance na změnu – o tématu otevřeně diskutovat – a to nejen na úrovni setkání garantů. Apeluji i na ostaní vyučující, aby se vyjádřili k budoucnosti vzdělávací činnosti na Albertově!
Jan Kříž 