Jde o můj osobní pohled na věc
V prvním kole budu volit Karla. V druhém kole platí, že výše umístěného kandidáta v mém žebříčku podpořím proti níže položenému (volit chci jít určitě i v druhém kole).
Můj žebříček je konstruován tak, že kromě 1. místa jsou ostatní místa rozhodná pro hypotetické 2. kolo – proto je Táňa druhá a Dienstbier, který má jediný spolu s Karlem šanci přeskočit do 2. kola, až čtvrtý.
Osobně je pro mě především důležité zabránit volbě Miloše Zemana a když to půjde, tak i Fischera.
1. Karel Schwarzenberg
Pokud prezident má především reprezentovat a zastupovat republiku v zahraničí, tak je z kandidátů nejkompetentnější – v diplomacii se pohybuje již dlouho a s grácií. Na mezinárodní scéně je známý a uznávaný.
Mnohdy dokázal být nad věcí a zachovat klid při kdejaké domácí “krizi”. Je politicky známý a prověřený. I když nikdo nekandiduje na prezidenta pro kradení a peníze (na to je pozice prezidenta v ČR nevhodná – skoro všichni kandidují z věší či menší části kvůli svému egu), Karel má své majetky v několika zemích střední Evropy a politiku skutečně dělá z jiných než materiálních pohnutek. Jsem si jist, že žádná vlivová skupina na něj nemůže mít majetkové páky.
Jeho stáří a zdraví mi přijde jako dostatečné – koneckonců Masaryk končil v úřadu v 85 letech. Navíc vnímám úřad prezidenta jako vhodné zakončení kariéry nejlepších politiků. Karel možná není nejlepší vůbec, ale z nabídky kandidátů (pro mě) ano.
V souvislosti s přímou volbou a u prezidenta nutně většinovým systémem volby má jako obvykle 3. v průzkumech (které můžou být zmanipulované různě, ale i zmanipulované průzkumy vytváří naši realitu) a má tak největší šanci porazit jednoho ze dvou favoritů (Fischer/Zeman). V případě že chcete přispět k nezvolení jednoho z těchto dvou, je (dle těch více či méně zmanipulovaných průzkumů) nejlepší volbou.
Co se jeho osobních názorů týká – a co například zjistíte na http://volebnikalkulacka.cz/ – tak je důležité uvědomit si, co prezident skutečně může a nemůže ovlivnit. Celkově platí, že raději budu mít za prezidenta vhodného kandidáta s kterým někdy nesouhlasím, než špatného kandidáta, který (momentálně) říká to s čím souhlasím. U Karla mi vyšla spíše neshoda (až v druhé polovině mé shody s kandidáty) – když jsem si ale četl rozšířené odpovědi u neshodných otázek, tak jsem leckdy odpověď respektoval či s ní souhlasil.
Zbývá jeho spojení s Kalouskem a TOP – kde zavírá oči nad mnohým co odporně páchne. Chápu, že v Česku to leckdy asi jinak nejde, ale výraznější snaha o boj s korupcí – především ve vlastní straně – by mu dodala na důvěryhodnosti.
A jeho novoroční projevy by byly docela sranda – lidé by museli pozorně poslouchat;-)
2. Táňa Fischerová
Velmi příjemná paní s politickou minulostí – v poslanecké sněmovně strávila jedno volební období a patřila k velmi pilným politikům (málo absencí, vyjadřovala se k důležitým tématům). Je tedy jednak zkušená a veřejně lze kontrolovat co dělala. Zároveň se nikdy neumazala a nestojí za ní vlivné skupiny. Dává důraz na občanskou společnost a určitý přesah – ekologický, společenský.
Osobně jí věřím co říká a s většinou souhlasím (ne se vším). Zatím se ale jeví jako nepříliš silná jako politička. Umí naslouchat a jistě by velmi tvrdě praovala. Ideální ombudsmanka. Ale představitelka země při mezinárodních akcích? Při roli prezidenta v Česku asi ano. V krizových momentech na vnitropolitické scéně si ji nedovedu dost dobře představit – ale možná by to po Klausovi byla příjemná změna, že by na hradě nebyl intrikán, ale člověk snažící se o dohodu.
Pohled pragmaticko technokratický – její šance jsou relativně menší než u Karla.
3. Zuzana Roithová
Zkušená politička, posledních pár let internovaná do Bruselu. Tam skutečně pracuje – občas i do Česka dolehnou ozvěny její práce. Obvykle jsou témata příliš vzdálená a byrokratická. Co je ale důležité – politicky je čitelná, neumazaná a pracovitá. Je představitelkou strany (KDU-ČSL), s čímž se pojí i některé její názory – s některými souhlasím a s některými ne. V duchu prezidentsví to ale není tak důležité, jak píši i u Karla. Pokud by nějakou náhodou byla zvolena, vůbec bych nebyl proti.
4. Jiří Dienstbier
Nechtěný politik ČSSD, který zdědil slavné jméno. Za rodiče nikdo nemůže, jméno mu možná pomáhá, ale tak ať. Snad jediný důvěryhodný politik ČSSD – svým konáním v Praze, díky své snaze demokratizovat vnitřní prostředí ČSSD a bojem proti zaběhlým mafiánským skupinám nejde jen o pocit, ale i o konkrétní činy (i proto ho vlastně ČSSD ani tak moc nepropaguje).
Nevýhodou pro mě je jeho stranickost – kdy se i profiluje jako kandidát, který chce z Hradu ovlivňovat (obrušovat) politiku vlády směrem ke svému sociálně-demokratickému vnímání světa. Nic proti stranickosti, ale prezident má být především reprezentant země.
Osobně s ním nesdílím jeho (sociálně-demokratické) vnímání světa, vnímám ho jako slušného člověka bez vlivných skupin v pozadí. Mnoho lepšího by pro zemi udělal, kdyby dokázal obrodit ČSSD na slušnou levicovou stranu bez kmotrů. Pak ať je třeba i preiérem a kandiduje na prezidenta – čas na to ještě má.
Kapitolou samo pro sebe je jeho lavírování s komunisty. Chce být zásadně nekomunistický, ale ne antikomunistický kandidát, jinak je ale ochotný komunisty o podporu žádat a domlouvat se s nimi na všech úrovních. Komunisté jsou svébytnou politickou silou v Česku. Jejich voliče možná chápu a nesouhlasím s nimi. S vedením strany, která těží ze sentimentu lidí po starém (nesvobodném) režimu a neprovedla historickou sebereflexi si však nechci zadat – KSČM jsou nyní prostí populisté (už aby v Česku byla moderní levice a ne tenhle problém české politiky – KSČM je po ODS a ČSSD třetí stranickou pijavicí systému a brebend). Na druhou stranu – technokraticky ho chápu – voliči komunistů dost možná rozhodnou. A podpora Zemanovi by pro Česko byla ještě horší.
Spolu s Karlem má největší šanci proniknout do druhého kola, což ho dělá potenciálně zajímavým kandidátem pro první kolo – protože je stále o mnoho lepší než Zeman a Fischer. Vlastně bych volbu Dienstbiera doporučil těm lidem, kteří Karla volit nebudou a jsou smýšlením levicoví.
5. Vladimír Franz
Jeho postup do 2. kola by bylo pro Česko nejlepší marketingovou akcí od EURA 1996. Možná ještě lepší a na dlouho největší (na akci Rio 2014 to zatím nevypadá). Myslím, že by i jednorázový přínos do rozpočtu byl velký (samozřejmě “nevyčíslitelný”).
Co se vážných argumentů týká, tak je Franz jistě vzdělaný a přemýšlivý člověk. Je to umělec a velmi vyčnívá. Myslím, že by se brzy stal podobným symbolem Česka ve světě jako Václav Havel. Navíc by se Česko trochu vrátilo na mezinárodní scéně k tolerantní společnosti a tématům tolerance a lidských práv. A nebo možná ne (ale symbol Česka by to byl určitě). A to je ten problém – Vladimír Franz nikdy nebyl politikem, je neprověřený, nemá svůj politický tým, jeho názory se teprve formují a nebo ještě neexistují. Jeho největší devizou je jeho vzhled. Ač sám tetování nemusím, tak si myslím že pro prezidenta by to bylo plus – a i u Franze to vnímám jako pozitivum. Spoustu lidí, které strhla kampaň, ho bude volit – ale myslím si, že výsostně politickou pozici prezidenta si člověk musí odpracovat. I když třeba ne nutně jako politik, tak jako veřejně činná a známá osoba.
6. Jan Fischer
Nevadí mi ani tak jeho minulost – byla to preference svých ambicí a ambicí profesního zájmu na úkor vyšší morálky (tak jak ji chápu já – nejvyšší místem pro lidskou svobodu). Pochopil a omluvil se. Ono aktivních lidí co vystupovali proti komunistickému režimu nebylo zas tolik, abychom mohli veškerou elitu národa konstruovat právě z nich.
Je to vzdělaný a přemýšlivý muž, který je schopen domluvy a kompromisu. Jeho vnímání světa je mi relativně blízké (ve volební kalkulačce jsem s ním měl nejvyšší shodu). Pohyboval se už i na mezinárodní úrovni, takže nějaké ty zkušenosti má. Politicky a veřejně je však prověřen jen tak na půl. Jako úřenický premiér nic moc nedělal (protože za dané situace nemohl – takže mu nevyčítám že nic nedělal, ale že nevíme co by dělal, kdyby mohl). Na druhou stranu – shopnost slušně existovat v současné politické situaci je alespoň nějaká deviza. Jeho postoje jsou umírněné a v našich podmínkách nevídaně konformní. Myslím, že takový prezident by Česku minimálně neškodil. To je málo, ale lepší než nic.
Skutečným důvodem k obavám je vliv skupin v pozadí. Nejsou tak strašné jako u Zemana, ale prostě napojení na byznys tu je.
7. Přemysl Sobotka
Kariérní odéesák, o němž snad jediné co lze říci je to, že se celou kariéru připravoval na volbu prezidenta parlamentem po odchodu Klause – kde by jako kandidát ODS měl reálnou šanci. To on musel být z přímé volby hodně zklamaný, protože v ní nemá šanci. Přestože osobně na něm špína neulpěla, je už dlouho dobou součástí centrály mafiánské ODS. A minimálně s tím nic nedělá (na rozdíl třeba od Dienstbiera v ČSSD). To že pochází z Liberce (Syner city – nejzkorumpovanější krajské město a kraj v repulice) je jen třešnička na dortu (prý už odešel dávno do Prahy a s domovskou organizaí nic nemá).
V marné snaze nějak se profilovat hraje na protievropskou a trochu národní notu. Přijde mi tak trochu jako odlehčená verze Klause. Vícekrát už raději ne!
8. Miloš Zeman
Jeden z favoritů, bývalý předseda vlády, velmi inteligentní a sečtělý muž. Politicky je prověřený a prověrka dopadla z mého pohledu velmi špatně. Po domluvě s Klausem vytvořil pakt na krytí zlodějin dřívější doby a nechal rozrůst chobotnici mafiánů z ČSSD. Přítel Mrázek byl zavražděn a spoustu kauz se táhne do dnešních dnů – kauza Mostecké uhelné, celá situace kolem ČEZu. I kdyby na ničem osobně neprofitoval (prý není na peníze), tak svojí reálpolitikou tohle všechno umožnil a implicitně schvaloval. Cynicky řečeno – dokáži si představit situaci, kdy jde o to méně špatné řešení v reálné politice. Ale zvolit si někoho takového jako prezidenta – reprezentanta země a určitou autoritu před národem? V případě jeho zvolení se marast prostupující českou politikou najisto prodlouží o dalších min. 5 let. Ne že by s ostatními kandidáty nutně hned marast odešel, ale šance by tu byla větší.
Navíc, ten starý zemanovský marast je ztělesňován a tak trochu zaručován stále stejnou (špatnou) skupinou spolupracovníků v pozadí v čele se Šloufem. Pokud se Zeman s Klausem na něčem shodne, tak to jsou ruské zájmy.
Co se musí nechat, tak má Zeman dobrou kampaň – jak nemá rád (neinteligentní) novináře, tak exelentně využívá média. Dokáže sdělovat co lidé (hlavní proud) chce slyšet – a sděluje to jednoduše. To, že je například přesvědčený eurofederalista najednou nahrazují bilboardy v českých bavách s parafrází hymny. Ať má názory jakékoli – ale budoucí prezident by se k těm svým měl hlásit.
A ač jsem to úplně nečekal, tak ve volební kalkulačce jsem s ním měl nejmenší shodu.
9. Jana Bobošíková
Profesionální populistka a kariéristka. Kandiduje jak se jí to zrovna hodí. Témata nalezne podle toho na co zrovna nespokojenci ve společnosti slyší. Negatvistický program, národovecká rétorika – tedy teď zrovna, když nekandiduje za komunisty co pějí internacionálu. Využívání těch nepříliš vznosných sil ve společnosti. Ještě že snad naše (ekonomická) situace není tak špatná, aby se radiklizovala nějaká podstatnější část společnosti.
—————-
10. Okamura
Ten se doufám už nevrátí. Čistý populista a oportunista, právě vlezlý do politiky. Trochu připomíná Bobošíkovou, jen co otázka, to ad hoc řešení konformní s pohledem naštvaných a nepříliš vzdělaných lidí.
I když technokraticky – v prvním kole by ubral hlasy především Miloši Zemanovi.
Letošní volby jsou první přímé a hned se také ukazuje několik problémů
- Kandidáti navržení lidmi – trapně probíhají soudy o tom, jaký vzorec je správný pro kontrolu podpisů. Že ale jde jen o kontrolu existence lidí a ne toho jestli petice podepsali, to se neřeší.
- Přímá volba jednoho člověka – prezidenta – tady se mi vyjevuje problematičnost většinového systému. Tam kde mám pocit že podporuji slabou stranu v poměrném systému, tam mám naději, že ji pomůžu překonat treshold. Tady je ale treshold nastaven na zisk druhého kandidáta. Při více kandidátech a odhadu 2 favoritů (neboli s nějakou důvěrou v průzkumy) postrádá valný význam pomoci trošku vylepšit pozici kandidáta na chvostu volebního pole. Takže – ještě že náš prezident v Česku má tak málo pravomocí;-)
Jan Kříž 