Tak nám sněmovna napodruhé schválila novelu vysokoškolského zákona. Horkou jehlou ušité (a ve výsledku zmetkové) „hlídačkovné“ díky Senátu ze zákona vypadlo (podpora rodičům ale snad nakonec bude, snad nějak rozumně uchopená pod MPSV). Podpis prezidenta považuji za formalitu.
Co je obsahem novely opakovat nechci. Na webu MŠMT se ale nedávno objevil dokument, který řeší navazující otázku – jak budou rozdělovány finance (mimo jiné) „na doktorandy“.
TLDR – dopadlo to jako vždy. Naprostá většina financí jde jako v minulých letech. A co jde jinak, tak je z půlky problematické.
———————————
V klíčovém dokumentu: „Pravidla pro poskytování příspěvku a dotací veřejným vysokým školám Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy pro rok 2025″ [1] jde o článek 16: Ukazatel C: stipendia pro studenty doktorských studijních programů.
Kontext – meziroční nárůst kapitoly „na stipendia doktorandů“ je 14 %. To je stejný nárůst jako nárůst celé kapitoly rozpočtu (příspěvek a dotace na VŠ – říkejme tomu zjednodušeně institucionální peníze pro VŠ). Nechme stranou, že v tom celkovém nárůstu pro VŠ jsou určité háčky (vynucená spoluúčast evropských projektů atd…), soustředím se jen na peníze na stipendia doktorandů.
Ten objem financí, co šel loni, se mezi univerzity rozdělí stejně, jako loni. A i z toho 14% nárůstu bude 80 % rozděleno podle předchozích let (jen se započtou předchozí tři roky, čím víc do minulosti, tím s menší vahou).
Suma sumárum, pouze 20 % z letošního nárůstu, tedy méně než 2,5 % z financí „na stipendia doktorandů“ je mezi univerzity (letos) rozděleno na základě nějaké kvalitativní metriky.
V absolutních částkách se podle „kvalitativních metrik“ mezi VVŠ rozdělí, pokud správně počítám, 47 milionu (podrobněji konkrétní částky v ministerském excelu [2]).
Půlka, tedy nějakých 23,5 milionu se rozdělí dle hodnocení VVŠ dle metodiky 17+. To nějaký smysl určitě dává, více financí posílat na vysoké školy, dělající „lepší vědu“.
Stejná část se pak rozdělí na základě ukazatele „graduation rate“. Zjednodušeně (v dokumentu [1] je přesný vzoreček) jde o míru dokončování studia za standardní dobu studia zvětšenou o rok (o tom se mnohým doktorandům může zdát).
Na jednu stranu se tohle čekalo, protože velká bolest doktorského studia po česku (a i jeden z hlavních argumentů pro provedení a design reformy) je velmi nízká míra úspěšného dostudování (natož „včasného“). Ministerstvo tek sáhlo k finanční motivaci, aby se to měnilo. Nechám teď stranou, jak malý objem financí skrze tuhle metriku jde (když se to rozpočítá na jednotlivé VVŠ, tak to jsou skutečně drobné). Ač se to může zdát jako dobrý nápad, není tomu tak. Této metrice se školy můžou snadno „přizpůsobit“ – nechávat lidi („včas“) dostudovat – udělit jim titul, aniž by se kvalita studia (připravenost absolventů na další kariéru) nějak zlepšila. Proč to není dobrý nápad, komunikoval Stepan Jurajda (má k tomu podrobnou argumentaci [3]).
Celkově – vítězem jsou VVŠ, které:
– měly v minulých letech (hodně) doktorandů, bez ohledu na to, jakou péči jim věnovaly – a ty, co se jim nevěnovaly získají nejvíce, protože dostanou peníze ale nebude je bolet, když přijmou méně doktorandů.
– si nebudou dělat hlavu s úrovní absolventů a tedy snadno dosáhnou na dobrá čísla graduation rate. U dobrých škol to nehrozí, protože na nich jsou doktorandi „kolegové“, co pracují na projektech, ve výzkumu a tedy instituce je potřebuje pro své fungování, nikoli pro pár drobných z institucionálního rozpočtu (takže graduation rate nebudou řešit, což jen zvýrazní úspěch strategie těch, co by laťku pro dostudování snižovaly.
Čili – letos je to za mě nedobré.
Jako naivní optimista se pokusím najít nějakou naději. Tato pravidla jsou věcí ministerstva. Pokud by byla politická vůle, tak ministr může za rok přijít s jinými vzorečky (a po kolečku s reprezentacemi VŠ prosadit svoji vizi – jakkoli obvykle se jde cestou „domluvy na řešení“, nic nebrání po projednání prosadit vizi svou, i kdyby některé VŠ nesouhlasily). Zároveň chápu, že v současnosti jsme v jakémsi přechodném období – školy mají doktorandy přijaté podle starých pravidel. Těm dle zákona sice nemusí stipendia zvyšovat, ale aby to fungovalo, tak asi budou muset (jinak to bude dělat zlou krev a možné strategie „restartu“ studia za nových podmínek atd…). Dávalo by mi tedy velký smysl mít vizi, jak postupně přepínat na mnohem větší podíl financí (na stipendia doktorandů) rozdělovaných dle kvalitativních parametrů. A historické „zásluhy“ nechat do historie (resp. jen jako přiměřenou stabilizační složku).
Jen prosím, jako kvalitativní parametr nepoužívat to graduation rate, nebo aspoň nezvyšovat jeho váhu. Ideální by bylo zavést hodnocení vybraných vypracovaných disertaček na VŠ + hodnocení následné kariéry vybraných absolventů (aka ukažte mi absolventy vašeho doktorského studia po pěti letech – vyberte top 10 % a hodnoťme co dokázali – na postdoku, publikačně, grantově…).
Jan Kříž 