Nepotismus, neprůhlednost, inbreeding. Důvody, proč se čeští vědci nevrací z ciziny. To je mediální zkratka průzkumu realizovaného pod Czexpats in Science (mimochodem, lidi z tohoto spolku působí i na VŠCHT). Poctivé je podotknout, že z průzkumu vyšel ještě jeden, větší důvod – a to málo peněz. Peníze ale nechme stranou, jejich absolutní množství přicházející na univerzity ovlivní vysoké školy jen málo (i když to, jak je vnitřně použijí je samozřejmě na nich a zejména ty větší mají možnosti část peněz použít na zakládání nových vědeckých skupin s potenciálem „být mezi nejlepšími“).
Otevřenost a (vnímaná) férovost personální politiky (výběrových řízení) univerzit je čistě na jednotlivých vysokých školách.
První rovinou je, zda má vysoká škola skutečně ambice, přilákat mezi svou akademickou obec ty nejlepší akademiky – vědce a pedagogy. Pokud ano, je nevyhnutelné, aby se vysoká školy snažila oslovit zájemce z jiných vysokých škol, i ze zahraničí. Je logické, že pro české VŠ jsou v rámci „lovení v cizině“ perspektivnější Češi tam působící (jednak mají vazby na Česko, zvládnout fungovat v českojazyčné byrokracii a můžou se zapojit i do výuky v češtině – která třeba pro bakalářskou úroveň je nenahraditelná, jakkoli je dobré, aby učili i v angličtině). Rétoricky „chtějí“ všichni. Ale myslet to vážně a skutečně něco pro přilákání dobrých akademiků z venku instituce, to už ne všude je vidět, slyšet a poznat.
Pokud už akademicko-politické a manažerské vedení (= rektor/ka, děkan/ka a jejich aparáty) skutečně upřímně o lidi zvenku stojí a dávají to najevo, je tu rovina druhá, praktická. Jak má daná VŠ nastavené předpisy, procesy, jak se snaží najít a odstranit překážky, které zapojení dobrých akademiků odjinud brání.
S tím můžou pomoc právě Czexpats in Science. Když už z jejich průzkumy vyplývá, že problémem je mimo jiné neprůhlednost a přílišné uzavření systému, můžou se školy podívat, jak mají nastaven proces výběrových řízení. Čistě prakticky, jak rektor navrhl a senát schválil univerzitní vnitřní předpis k výběrovým řízením.
Na Univerzitě Karlově se výběrová řízení vypisují veřejně, jejich výsledky (zápisy o výsledku) jsou ale neveřejné.
Na ČVUT se výběrová řízení na některé pozice povinně zveřejňují na EURAXESS (a tedy v angličtině).
Na Masarykově Univerzitě se výběrová řízení vypisují veřejně. Výsledky se zveřejňují ve formě zveřejnění, kdy proběhlo a kdo byl vybrán.
Na VŠCHT Praha se podle doposud platného předpisu (k začátku ledna 2025) zveřejňuje (po omezenou dobu – obvykle do konce daného kalendářního roku) celý zápis z jednání výběrové komise (efektivně jde o zveřejnění kdo byl komisí vybrán/doporučen rektorovi/děkanovi k výběru včetně toho, kdo vybrán nebyl). Jde o nejvíce transparentní řešení, které umožňuje zainteresovaným zjistit, jestli nejsou výsledky (výsledné pořadí) zjevně „cinklé“. A především – taková veřejnost slouží jako prevence negativních jevů.
Obvykle se jako argument uvádí práce s osobními údaji a „kouzelné“ čtyřpísmenné zaklínadlo GDPR. Většinou je to výmluva – zdůvodnění, proč něco nedělat a neříct, že to dělat nechci. Prostě nemůžu, někdo zlý mi to neumožňuje (a zlý Brusel je ideální klišé). Podle mého soudu, pokud je dopředu známé, že přihlášením se do výběrového řízení dojde k veřejném procesu, kde po nějakou dobu bude figurovat mé jméno (s nějakým výsledkem), je na svobodném rozhodnutí případných zájemců, zda do procesu vstoupit, nebo ne. Obdobně jako na volby.cz si kdokoli může přečíst jména těch, kdo někam v Česku kandidoval do zastupitelské pozice a kolik dostal hlasů.
V současnosti je senátu VŠCHT Praha předložen návrh nového vnitřního předpisu, který transparentní řešení nahrazuje řešením ještě méně transparentním, než mají na Masarykově univerzitě. Místo zápisu by škola zveřejňovala jen to, že výběrko skončilo vybráním (nějakého) uchazeče. Bez dalších podrobností či jmen. Jaké poselství taková změna vysílá směrem ke komunitě Czexpats in Science, posuďte sami.
Jan Kříž 